Kadeřnictví Praha pro krásný a stylový účes

Hlavní město Praha je dlouhodobě nejen centrem průmyslovým a správním, ale také místem s největší a nejhustší sítí služeb, do které všechna kadeřnictví Praha spadají. Na vlasech si dávali lidé odedávna záležet, a účesy vždy podléhaly té nejpřísnější módě, a nejinak je tomu i dnes. A to nejen u žen, ale také, čím dál častěji u mužů. Po určité odmlce se totiž na trh vrací, ke známým dámským kosmetickým salonům, také luxusní pánská holičství, která zaručují profesionální přístup jak k vlasům, tak i k vousům. Již z toho je jasně patrné, že zájem lidí o jejich zevnějšek nijak neklesá, ale naopak výrazně stoupá.

Kadeřnictví Praha jsou v módě

Zatímco někteří pánové se stále stříhají doma, drtivá většina žen z naší metropole navštěvuje pravidelně kadeřnictví Praha, a navíc jich neustále přibývá. Proč? Protože samy sobě mohou těžko ostříhat vlasy, na které špatně uvidí i dosáhnou, a navíc jim nemohou dát stejnou péči, jakou jim dají profesionální kadeřnice ve velkých a zavedených salonech. Kromě toho, ne každý má možnost a především čas sledovat nejnovější módní trendy a ne každý je natolik zručný, aby dobrý účes dokázal vytvořit. A protože móda patří neoddělitelně k dnešní společnosti, pak nás zřejmě budou kadeřnictví doprovázet už napořád.

Kadeřnictví Praha Esmina

Obecně se však dá říct, že ta nejlepší kadeřnictví Praha, která mají zároveň také největší šíři služeb, jsou součástí větších kosmetických salonů. Třeba jako je Studio krásy Esmina. Kadeřnice v tomto salonu vám dokáží vytvořit perfektní účes, ovšem stejně tak si můžete nechat udělat manikúru, pedikúru či depilaci. To všechno na jednom místě a za velmi příjemné ceny. A pokud se podíváme na recenze, které jsou pro nás velmi cennou informací, pokud chceme kvalitu služeb posoudit, pak uvidíme, že klienti Esminu hodnotí velmi kladně. Není tedy nejmenší důvod, proč tento salon nedoporučit, právě naopak.

Vychází série e-knih turistických průvodců

Spisovatel Jiří Glet má na svém kontě již řadu vydaných knih od dětských, přes humoristické po naučné. Je milovníkem architektury a cestování a také mimo jiné pravidelným přispěvovatelem magazínu Art9.cz. Již v minulosti vydal tištěné průvodce, které jsou již úspěšny vyprodány. Nyní se rozhodl postupně vydat ucelenou sérii průvodců v elektronické podobě a zmapovat tak nejzajímavější místa Čech, Moravy a Slezka, dokonce i blízkého Slovenska.

Aktuálně vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím KKnihy.cz první díl ze série turistických průvodců zaměřený na hrady a zámky Středočeského kraje, Prahy a Jihočeského kraje. Průvodce je doplněn pečlivě vybranými fotografie z jednotlivých míst. Celkem je v knize popsáno 21 výletů, které se nesmíte nechat uniknout. V současné době píše jiří Glet již druhý díl, který bude zaměřený na Plzeňský, Karlovarský a Ústecký kraj.

Pro sérii průvodců Jiřího Gleta vznikl samostatný web, na kterém najdete nejen aktuální informace, odkazy na zakoupení, ale i ukázky knih zdarma ke stažení či odkazy ohlasy uživatelů. Pokud máte zájem dozvědět se o sérii průvodců více, navštivte stránku http://pruvodce.kknihy.cz/

Jak se cítí psychicky nemocný člověk?

Každého z nás kdysi napadlo, jak by se cítil, kdyby trpěl nějakou psychickou nemocí. Mnozí z nás prochází složitým životním obdobím, depresemi, psychickou nemocí. Snažíme se vyléčit, porozumět tomu, co se děje uvnitř. Ale jak přimět okolí, aby rozumělo něčemu, co se pochopit nedá? Jak vysvětlit zdravému, že síla psychické nemoci často nemá svých mezí, anebo musíme tvrdě pracovat na tom, abychom tyhle meze určili? Tenhle článek obsahuje povídky, skrze které můžete nahlédnout pod povrch psychických nemocí.

Může to být fobie, může to být normální strach, mohou to být sebenenávistné myšlenky nebo pocit nadbytečnosti. Něčeho tady přebývá, ale něčeho je nedostatek. Psychický nemocní lidé tohle často nedokáží vyjádřit vlastními slovy tak, aby to bylo pochopitelné. Pojďme se na to podívat očima spisovatele.

Jak se cítí člověk, který trpí strachem z otevřených prostor? 

Jela se projet hodně daleko na kole, sama, jen ona a kolo. Ujela asi pětadvacet kilometrů, přejela nějakou krychlovitě stavěnou budovu sloužící průmyslu a před ní se otevřela rozlehlá, pustá pláň. Dorazila na místo, které evokovalo vzduchoprázdno. Jako by jej jiný popsal jediným slovem „pustina“, ona jich pro něho neměla dostatek. Kdesi vlevo se táhla silniční dálnice a pronikaly sem záchvěvy svištivých zvuků. Postavila kolo doprostřed slepé cesty a s nádechem toho dech-beroucího prázdna se marně rozhlížela kolem, zda uvidí něco, co dá tomuto podivně rozlehlému místu nějakou formu. Avšak nenacházela ho. Nebylo nic, co by se snažilo nějakým způsobem zakrýt, nic, kam se schovat, kde růst a žít. Jen pustina, jen to prázdno; na nebi jediného mráčku, pouze bílá oblaka. Všude kam by jen oko dohlédlo, možnost rozeběhnout se na tisíc metrů. Co krůček, to svoboda. Co krůček, to silné bodnutí nožem. Jak jen může existovat na světě takové zaražení-hodné prázdno?! Příliš prázdné pro lidské bytí. Přespříliš stejné jako její vlastní nitro. Prázdná, je prázdná. Prázdná jako ta pustina kolem. Prázdná jako osamocená, prázdná jako hladová, prázdná jako ta nejvýstižnější charakteristika jejího života. Co by oko dohlédlo, tam se dá rozeběhnout, jenomže oko už nemá sílu se dívat. Před okem je zamlžený obraz. Kam se jen vydat, kam se jen vrátit, jen ona, jen její kosti, jak beznadějné je vůbec se o něco snažit. Jak, když je navždy pohlcena svým prázdnem.

Jak se cítí člověk trpící poruchami příjmu potravy?

Byla úplně sama na chatě. Měla velkou zahradu a v ní poměrně bohatý les. Stála mezi smrky vysokými tak do jejího pasu a před sebou dvě velké lísky – stoupla si tak, aby na ni nebylo od chaty vidět. Patnáct metrů nalevo stálo auto, mezitím listnáč, občas nějaký ten smrček. Pahýly stromů a hodně listí. Asi deset metrů před sebou měla listnáče ostříhané do tvaru krychle, mezi nimi houpačka. Nikdo na ní nebyl, ale tímto místem by se dalo podívat směrem k ní. Zprava asi tři metry do další zahrady, ale sousedi nepřijeli. Všude kolem pusto, jenom sousedi zleva by mohli něco vidět, kdyby se snažili. Úzkost v očích se pojila s podivností zamýšleného činu. Není-liž pravdou, že toto je divné?! Rukou jakoby náhodou si přejela přes žebra a dole nahmatala břišní špek. Rozhlédla se kolem, předklon a pravou ruku ponořila hluboko do svého chřtánu. Prostředník a ukazovák bohatě postačí k podráždění jícnu a zpětného vyvolání zvracení. Proč?! Zvratkovitá hmota vytekla mezi listí a ona ji jím přikryla. Otřela si ústa a ruku, nádech, výdech. Úzkostné rozhlédnutí. A znova, dvakrát, třikrát. Odkrytí zažloutlé skloviny,  šílený smích. Potácí se na patách a jako by se na pevné hlíně houpala jako na provázku (snad divadelním provázku, napadne ji), nemůže získat rovnováhu. Od pat ji přes celé tělo táhne kosa, a nejenom od nohou, ale snad z celé té šílené scenerie. Naposledy se podívá na zem, pohrábne listí a otře si obličej. Zamíří zpátky do chaty s podivným zákalem v očích. Zákalem jsou slzy, potoky slz, které ne a ne vytéct na obličej. Její oči tak působí téměř jako by byla zhotovena ze skla.

Jak se cítí člověk, který trpí suicidálními sklony?

Stála na samém okraji propasti a kamínek po kamínku se jí sypal pod nohama. Vnímala je okrajově; plná pozornost jako by patřila neutuchající síle vysokých hor. Vánek si pohrával s jejími vlasy a jemně je čechral ke straně. Pravou rukou si je odhrnula z obličeje a v příjemném oparu postoupila na výklenku o pár kroků dál. Přivřela oči.

Jak omamně sladká jsou naše pokušení, jakou vůni dokáže evokovat lidská touha, vzpomínala. Slunce ji hřálo po lících, všude kolem bylo prázdno a ona s hlubokým nádechem roztáhla ruce jako lenivý pták. Do dlaní se jí opíral vánek a jako vyhaslá bolest prostupoval do jejího nitra. Dál a dál, kolik už toho musela prožít a kolikrát by nejraději sama skočila dolů.

Ještě pojednou otevřela oči a objevily se v nich slzy. Co si jen počne s marností svého počínání, kam se jen vrátí, až půjde zpět…

A náhle chtěla vykřiknout, ale jako by oněměla. Pevná půda se jí ztratila pod nohama. V němém úžasu padala níž a níž, srdce rozdivočelé v prudkém adrenalinu málem vyskočilo vzhůru. V šíleném uvědomění drsně dopadla na zem. Ještě uslyšela prasknutí vlastních kostí a pak už jen se skelným závojem v očích hleděla vzhůru. Jako by svým tělem chtěla poukázat na absurditu reality.

A co dalšího?

Jak je vidět na těchto několika příkladech, člověk trpící psychickou poruchou se loudá někde uvnitř vlastní mysli. Často bývá uvězněný sám sebou a potřebuje pomoc ostatních, aby se dostal ven. Někteří se dostanou zpátky k sobě svépomocí, jiní ne. Hodně zdravých lidí, kteří nikdy neměli závažné problémy s psychikou, věří, že jde jenom o nějakou životní etapu vázanou na konkrétní událost, v horším případě zaměňují depresi s leností a neschopností. Každý z nich by si měl přečíst právě tyhle texty, které líčí identickým způsobem mysl nemocného. Nejde jenom o vědomí poruchy, ale zároveň vymanění se z ní. Zkuste chápat, vědět, podporovat, anebo umět odpustit si, vytrvat ve svém snažení a procitnout do skutečného života.

Autor: ŠÁRKA TURČEKOVÁ

Barevné vlasy bez rizika poškození!

Díky moderní době a vědcům, se nám otevírá řada příležitostí a možností.

Jedna z nich je ta, že pokuď chceme mít barevné vlasy, ale nechceme vlasy zatížit odbarvováním, jsou tu pro nás tzv. barevné křídy na vlasy, tužidla, či spreje.

Společně se podíváme na všechny tři možnosti, popíšeme si jejich výhody i nevýhody, návod, cenu i dobu trvání.

 

Barevné křídy na vlasy :

Jedná se o trend z USA, vlasy neničí, neboť neobsahují žádné chemikálie. Dají se použít při jakékoliv příležitosti, jako je párty, oslava narozenin atd.. Na vlasech vydrží +- 3 dny. Jsou smývatelné. Cena se pohybuje od 75 KČ + . Nevýhodou je, že barví, takže se k aplikaci doporučují rukavice a staré tričko!

Aplikace je velmi jednoduchá, zvolíte si barvičku, kterou chcete, oddělíte si pramen asi o tloušťce 1-2 cm a přejíždíte křídou po vlasech.

 

Barevná tužidla na vlasy :


 

Jedná se o dobrou  věc, opět barva neobsahuje žádné chemikálie, lépe ovšem chytne na světlejší odstín vlasů. Její nevýhodami je to, že barva barví, takže k aplikaci jsou vhodné rukavice a staré tričko. Rozhodně nevydrží 5-6 umytí, jak Vám píší na obalu, barva ztrácí svůj odstín už po prvním umytí! Je smývatelná.

Aplikace je velmi jednoduchá, prvně protřepete lahvičku, dáte si menší množství na ruku a rozetřete po vlasech, doporučuji použít na navlhčené vlasy, lépe se tužidlo dostane do všech míst a po vysušení se nemusíte bát krepatých vlasů. Cena se pohybuje kolem 50 Kč +.

 

Spreje/laky na vlasy : 

 

Další způsob ke změně barvy vlasů je sprej na vlasy. Je smývatelný, bez chemikálií. Nevýhodou je, že opět bohužel barví a tady se i krepatí vlasy! Použití: Zatřepat a stříkat ze vzdálenosti asi 30 cm. Cena se pohybuje kolem 45 Kč +.

Bez gólů v medailových víkendech. Co za tím vězí?

I po těch měsících to stále bolí. Semifinále i zápas o medaili bez vstřelené branky, navíc druhý rok za sebou. Čím to je? Těžko říct. Minulý i letošní rok podali naši reprezentanti více než sto procentní výkon ve čtvrtfinálových zápasech. Co si budeme povídat, ani v Minsku, ani v Praze nebyli Čeští hokejisté ve čtvrtfinálovém souboji favority, i přesto dokázali vyřadit Americký a letos Finský tým, přičemž po zápasech byli viditelně unavení. Byla snad únava hlavním faktorem? Pojďme si to projít popořadě.

V aréně Čižovka sehrála Česká reprezentace sedm zápasů, z nichž musela tři pracně otáčet a se soupeři z Norska a Itálie se až překvapivě nadřela. Hlavně souboj s Itálií byl pro fanoušky překvapením. Outsider skupiny dokázal se soupeřem ze střední Evropy dlouho držet krok a po většinu zápasu prohrával jen 1:0. V 56. minutě ale naštěstí Jágr zachránil vítězství svým gólem a Česko si tak připsalo „nejvýraznější“ vítězství na celém turnaji. Podobný průběh měl zápas s Norskem. Hned ve 39. sekundě otevřel skóre Vladimír Sobotka. Soberg totiž hledal kotouč za sebou a první centr favorizovaného výběru už jen snadno puk doklepl za jeho záda. To byl však jediný gólový moment tohoto střetnutí. Nebýt výtečného Saláka v bráně, mohl Český výběr skončit bez bodu.

V posledním zápase skupiny proti dravým Francouzům se Český výběr opět velmi nadřel. Šlo totiž o všechno, buďto suverénní Rusové, nebo schůdnější Američané. Zápas se ale pro muže v bílém nevyvíjel dobře. Po první třetině prohrávali už 3:1, druhá část zápasu už ale vyšla lépe. Na 3:3 srovnával v čase 31:29 Jaromír Jágr, a o minutu později dokonal obrátku ve skóre Martin Zaťovič. Ve třetí třetině ovšem Antoine Russel vyrovnal a poslal zápas do prodloužení, v němž krásným gólem přisoudil Čechům Jan Kolář čtvrtfinále proti USA.

Nejčastěji střílející tým celého šampionátu, Česká republika úspěšně přešla přes čtvrtfinále hlavně díky trestu Justina Abdelkadera na 5 + do konce utkání. Během přesilovky se poměrně rychle povedlo nastřílet dva góly, další, vítězný, pak přidal Ondřej Němec po trestu Brocka Nelsona. Jenže pak přišlo osudové semifinále s Finskem, které se štěstím postoupilo do čtvrtfinále, kde vyřadilo vítěze skupiny A Kanadu a v play-off se neuvěřitelně zvedlo, zpevnilo obranu a Čechům nepovolilo ani čestný gól. Stejným poměrem (3:0) zvítězilo i Švédsko, jenž sice nedisponovalo tak pevnou obranou, mělo však vynikajícího brankáře, který nepustil ani několik jasných gólových šancí.

4. místo, žádný vstřelený gól v medailovém víkendu… To by se ještě dalo přežít, ba dokonce považovat za úspěch, pokud by se to neopakovalo znovu, tentokrát však v domácím prostředí. I když v tomto případě by se dal výpadek lépe pochopit – obrovský tlak ze strany fanoušků, vyčerpání po základní skupině. Zde by se to slovo vyčerpání, více hodilo, jelikož tým předváděl v základní skupině nadlidské výkony, opět musel několikrát zápasy otáčet a z většiny z nich odešel domácí tým neporažen.

V klíčovém duelu turnaje vyřadili Češi Finsko po nádherné hokejové bitvě a povedeném večeru spoluhráčů z lajny Jaromíra Jágra a Jana Kováře. Oba se blýskli dvěma góly a jednou asistencí. V zemi po vítězství vypukla euforie a každý fanoušek netrpělivě očekával souboj s našlapanou Kanadou. Český tým i přes obrovskou snahu a úsilí nestačil na zámořského soupeře, který dorazil do Prahy s olympijským týmem a podlehl mu poměrem 2:0. I poměr střel mluvil jasně ve prospěch Kanady – 41 ku 23. Prohra mohla mrzet o to víc, že Jordánovi nebyl uznán regulérní gól.

Druhý den se výběr Vladimíra Růžičky utkal po jedenácti letech na domácí půdě s USA a po roce v nejdůležitějším zápase sezóny. Česko sice Američany jasně přestřílelo poměrem 39 ku 16. Bohužel to na výhru nestačilo a Češi po roce podlehli stejným poměrem jako v Minsku. Skončili bez medaile a s poměrem 12 inkasovaných a 0 vstřelených gólů po dvou semifinále a dvou medailových zápasech.

Teď se ale vraťme k oné otázce: Proč jsme nedokázali už dva roky vstřelit v posledních dvou zápasech gól? Jak jsme konstatovali na začátku, v případě letošního, ale i minulého šampionátu, by se dalo mluvit o vyčerpání. Čtvrtfinále stála spousty sil, které bohužel v závěrečných fázích chyběly a nepomohli tomu ani oba semifináloví soupeři. Dle našeho názoru však letošní tým měl minimálně na stříbrnou medaili. Nepomohl ani Tomáš Plekanec. Ten sice v obou zápasech byl pro tým velkým přínosem, jen je škoda, že to nestačilo na nějaký ten gól.

V Praze ovšem nezazářila ani obrana. Chyby provázeli Český tým celý turnaj, hlavně v úvodním zápase se Švédskem se projevily zásadní mezery. Těch se parta kolem Jágra nezbavila po celý turnaj, problémy byly hlavně s rozehrávkou.

V posledních dvou zápasech proti nám stáli i špičkoví brankáři. Rinne, Smith, Nilsson, Hellebuyck – to jsou výborní golmani, kteří svůj tým podrží v pravou chvíli. I když poslední dva jmenovaní jsou ještě poměrně mladí, domníváme se, že o nich ještě hodně uslyšíme!

Co za zkrat v posledních dvou semifinále a medailových zápasech tedy mohlo? Únava se jeví jako nevíce pravděpodobné vysvětlení. Po náročných čtvrtfinálových zápasech překonávat Finskou a Kanadskou hráz, když jejich branky hájí Pekka Rinne a Mike Smith není určitě nic příjemného. Navíc poté s vědomím, že jste do zápasu dali všechno a i tak prohráli čelit dalším mocnostem se skvělými brankáři v zádech, s těžkým semifinále a základní skupinou plnou otáčení nepříznivého skóre v nohách. V posledních zápasech nám nechyběla tolik potřebná vůle, bohužel chyběly síly…

OH 2018 – Mohou Čeští hokejisté pomýšlet na úspěch?

Český hokej se poslední léta propadá žebříčkem IIHF stále dolů. I přes dvě 4. místa za sebou se i letos národní tým propadl o jednu pozici a je zpět tam, odkud se snažil dostat v nejtemnějších dobách našeho hokeje, na šesté příčce. Mládežnický hokej však dělá v poslední době velké pokroky, o čemž jsme se mohli přesvědčit v roce 2014, kdy Český tým vybojoval historicky první stříbrnou medaili na mistrovství světa do 18. let. Následovaly dva úspěšné drafty, přičemž ten letošní byl nejúspěšnější za posledních deset let, okořeněný šestým místem Pavla Zachy, což z něj dělalo nejúspěšnějšího Evropana na draftu. Češi tedy mají potenciál do budoucna, bude to však stačit na medaili v Pchjongčchangu?

Minulý rok výběr Aloise Hadamczika na olympijských hrách v Soči totálně vyhořel. V základní skupině získal národní tým jen tři body za vítězství proti Lotyšsku. Poté se nadřel i v osmifinále proti Slovensku, kdy vedl už 4:0, ovšem Vůjtkova sestava dokázala snížit na rozdíl jednoho gólu. Naštěstí Tomáš Plekanec zajistil Česku postup trefou do prázdné branky. V dalším zápase se ale ukázala fatální propast mezi naším výběrem a světovou špičkou. Američané totiž převálcovali Český výběr 5:2 a poslali tým domů.

Vyhlídky do budoucna ale vůbec nevypadají bledě. Právě na olympiádě v roce 2018 by Češi mohli ukázat, že stále patří mezi světovou elitu a po 12letech konečně přivézt cenný kov i z tohoto turnaje. Poslední dobou ale nároďák tlačí bota na postu obránců, v olympijském roce by to však až zas takový problém být nemusel. Pokud se totiž v NHL uchytí Vojtěch Mozík, jenž letos uspěl na nováčkovském kempu New Jersey Devils, Jakub Nakládal a Jakub Zbořil, měli bychom mít o opory postarané.

Pokud Voráčkovi vydrží forma, mohl by být jedním ze základních pilířů našeho úspěchu, stejně tak jako Petr Mrázek, jenž by si za ty necelé tři roky mohl upevnit pozici jedničky v Detroitu. S Michalem Neuvirthem, popř. Ondřejem Pavelcem, by mohli vytvořit duo, které by dotáhlo Česko do bojů o medaile.

Důležité také bude, kolikátí skončí Češi v základní skupině. Ze třech soupeřů se nejschůdněji jeví domácí Jižní Korea, na které bychom měli získat tři body. Nejdůležitější ovšem budou duely se Švýcarskem a Kanadou, které sice budou velice těžké, ale nepochybujeme o tom, že by správně složený tým dokázal tyto dva soupeře porazit, nebo při nejmenším potrápit.

Jak to tedy dopadne? Podle našeho názoru by Česko mohlo v klidu pomýšlet na medailová umístění. S Mrázkem v zádech, vyváženou obranou a útokem v čele s Voráčkem, by se mohlo jednat o nejúspěšnější turnaj za posledních 16 let. Nezapomínejme také na to, že OH se budou konat na Asijském kontinentu, tedy v místech, kde Český hokej zažil největší úspěch jeho dlouholeté historie. Proto by bylo přinejmenším symbolické přivézt domů po dvaceti letech znovu zlatou medaili.

Fleecové mikiny

Fleecové kousky oblečení jsou méně známé, ale pro svou dokonalost roste jejich obliba. Vyberte si v našem e-shopu fleecové vesty nebo fleecové mikiny. Fleecové mikiny jsou tím pravým kouskem oblečení, který můžete nosit klidně po celý rok. Takže pokud hledáte univerzální mikinu, právě jste ji našli. Fleece je kvalitní, lehký, prodyšný a zároveň teplý materiál. Díky tomu si fleecové mikiny můžete vzít do jakéhokoliv počasí, zima vám v nich určitě nebude. Nabízíme pánské fleecové mikiny i dámské fleecové mikiny. Na první nošení si je oblíbíte a už se bez nich neobejdete. Fleecové vesty se hodí hlavně na sportování nebo chladná jarní a letní rána, kdy chcete nosit něco lehkého a zároveň teplého. Dejte šanci fleecovému oblečení. Vyberte si jeden z kousků, které nabízíme v mnoha barvách. Jsou pohodlné, zajímavé, moderní a praktické. Pořiďte si fleecové mikiny a vesty za dobrou cenu.

Nejoblíbenější kabelka? Jak jsou na tom celebrity?

Pokud se zamyslím nad tím, jaké nejčastěji vidím u žen kabelky, jsou to jednoznačně větší kabelky, které mají ucho do ruky, ale i popruh přes rameno. Ano a to je také jedna z nejoblíbenějších kabelek, pokud se na to podíváme z praktického úhlu pohledu. Ženy totiž potřebují prostornou kabelku, protože ta jim zaručí, že do ní nacpou vše podstatné, od peněženky až po náhradní silonky.

Tohle vše je pro ženy důležité, musíme skloubit vkusnost, praktičnost a pohodlnost. Na příkladu se to dá uvést třeba následovně:

  • Krosna, ačkoliv nejde o kabelku, je velice prostorná a zároveň vlastně pohodlná, protože si ji můžeme hodit na záda. Co krosna rozhodně nesplňuje je vkusnost. Představte si, že v metru potkáte ženu, která má lodičky, kostýmek, je opravdu elegantní, ale na zádech má krosnu. Jak by to asi vypadalo? Špatně! Proto krosnu ze seznamu vyškrtneme, nesplňuje parametr vkusnosti.
  • Malá kabelka například přes rameno nebo takové psaníčko. Ano, pokud žena správně sladí kabelku s outfitem, jsou obě tyto možnosti vkusné. Pohodlnost splňují také obě, ačkoliv psaníčko trochu méně než malá kabelka přes rameno. Ovšem pozor, tyto kabelky rozhodně neposkytnou dostatek prostoru pro všechny důležité potřeby. Takže i tyto možnosti musíme vyřadit, tentokrát z důvodu nepraktičnosti.
  • Tak a teď si tedy vezmeme velkou kabelku přes rameno, nejlépe i s uchem do ruky. Tato kabelka je při dobrém výběru elegantní a navíc je i pohodlná. Splňuje i podmínku praktičnosti, protože se do ní vše vejde.

Volba je tedy jasná, právě proto je velká kabelka přes rameno tou nejoblíbenější a nejvyužívanější.

Kabelky a celebrity

Ačkoliv celebrity nemusí řešit finanční otázku u kabelek, i tak jejich výběr není vždy lehký. Celebrity mají všeobecně vyšší nároky, protože si je mohou dovolit, ale na druhou stranu, si kabelky vybírají také podle toho, co se jim líbí. Věřím tomu, že by si některé star vybrali kabelku i v čínském obchůdku, to proč to nedělají, má jeden důvod. Jde o to, že v podstatě nemohou být viděny s něčím neznačkovým a navíc značkové věci značně napomáhají jejich kariéře i financím.

 

Nejčastější kabelkou mezi celebritami je tak zvaná Birkinka. Je to opravdu velice vkusná a elegantní taštička, která je i prostorná. Dnes se již dělají její napodobeniny, což umožnuje i nám obyčejným ženám si ji pořídit, a to za normální cenu. Další oblíbené luxusní kabelky u celebrit jsou od Chanela, což se upřímně nemůžeme divit, vzhledem ke vkusnosti a kráse těchto kabelek.

Jak už bylo řečeno, celebrity neřeší otázku peněz. My obyčejné ženy ji ovšem řešíme. Průměrná žena u nás utratí za kabelku kolem 1500Kč. Tato částka se někomu bude zdát vysoká a někomu zas malá, to je právě tím, že se jedná o průměr. Jsou ženy, které mají pro krásné kabelky takovou slabost, že klidně své úspory utrácejí jen za ně, a potom tu máme ženy, které sice ocení krásnou kabelku, ale stačí jim kabelka za pár stovek a peníze raději utratí za něco smysluplnějšího.

Deník dobrovolníka na MS v hokeji

Den první

Je to tu, Mistrovství světa v Praze a Ostravě konečně začíná! Sraz máme už ve 13:00. Celkem je nás „dobrovolníků“ přes 400, denně se jich v aréně pohybuje okolo 150. Proč ty úvozovky? Nás cca 50 lidí z Palestry, co to děláme zadarmo se za dobrovolníky moc brát nedá, ale je to Mistrovství, tak budiž. Začínáme akreditací a výdejem oblečení. Všechno jde překvapivě hladce a po ani ne 15 minutách už sedím nastrojený do slušivě žluté s visačkou na krku a poslouchám pokyny našeho admirála s kšiltovkou – P. Soukupa. Nutno říct, že zabezpečení vchodu pro dobrovolníky není nikterak svědomité, jak jinak si vysvětlit, že jsem v klidu prošel až do šatny uprostřed O2 arény s nenačatou flaškou rumu, který se nedopil na oslavě den předem. Zhruba hodinu a půl před prvním zápasem nám to tedy opravdu začíná, službu máme před vchody do arény, kde působíme jako komunikační panel pro všechny zmatené fanoušky. Všude vládne naprostý chaos a anarchie, pokyny se mění každou chvíli a rozzuření fandové na nás hulákají mávaje lístky za několik tisíc v ruce. „Debile“ mi řekli 5x, „Asshole“ asi 2x a dobrý pocit jsem neměl ani z artikulace lotyšů, ať už mluvili jakýmkoli jazykem. Asi tak ¼ lidí se na zápas dostala až v průběhu první třetiny, ale tak co…
Před druhým zápasem stojím u skyboxů a je to opravdu jiné kafe. Očividně platí, že lidé v obleku se neodváží na veřejnosti tolik nadávat, i když zase jsou všichni zahledění do svých tabletů a smartphonů, takže si to od nich možná slízneme na Twitteru. Vpuštění lidu do arény probíhá mnohem víc v klidu, než před prvním mačem a je vidět, že se lidé učí chybami. 99% návštěvníků s platným lístkem je na stadionu již na zahajovací ceremoniál a moje práce víceméně končí. Konečně je to tady, jdeme na Švédy! S kamarády stewardy stojíme na hlavní a na to, že je to zadarmo, vidíme překvapivě dobře. První dvě třetiny a i začátek třetí hrajeme naivně a hloupě v obraně, švédové si nás vychutnávají jako dezert po obědě a kdyby nebylo Jardy, tečeme už o 3. Neuvěřitelný závěr a dokonaný obrat za necelých deset minut naprosto šokuje celou O2 arénu a strhává k euforii naprosto všechny. Třetí třetinu už sedím na schodech a při gólu Zaťoviče mě někdo polévá pivem, za ten zážitek to ale stojí. Konečná remíza po základní hrací době a prohra na nájezdy je po celkovém průběhu utkání nakonec zasloužená a lidé se s úsměvem na rtech pomalu klidí z arény. Strasti z první části dne jsou zažehnány a jediné, co mi kazí zážitek je ta zvláštní čína, co jsme měli k obědu, člověk by čekal nějaké vepřo-knedlo, když hrajou naši.

Den druhý

Fuj, proč jsem to včera jenom žral ?! Celou noc i ráno mi je divně od žaludku. V 9 mi volá Patrik, jestli mám taky střevní potíže, prokletá čína! Naštěstí se mi střeva po asi čtvrté návštěvě Johnny servisu vyčistila a mohl jsem se plně zapojit do víru Mistrovství. Dnes se znovu pohybuju před stadionem, tentokrát s Honzou a Sláďou zajišťujeme VIP a máme málo práce. Většinu času trávíme ve skvělé fanzóně, kde pořizujeme selfíčka s hosteskami a hrajeme různé hry o ceny, popřípadě kecáme s dalšími spoludobrovolníky a brigádníky. Součástí Fanzóny je i obrovské plátno, vysílající paralelní zápasy z Ostravy, takže si jako poctivý sázkař můžu živě kontrolovat tikety. Zatím jsem v plusu, takže dobrý. Všechno probíhá v klidu a dokonce jsem se i trochu opálil.
Po dokonání všech povinností se vracím do arény akorát včas na večerní zápas s Lotyšskem, kontroluju čas na kostce, za 5 minut začínáme, stihnu ještě pivo? Otázka je zodpovězena záhy slečnami, roznášející zlatavý mok přímo do hlediště, dnešek už nemůže být lepší. Výhra 4:2, po nepřesvědčivém výkonu sice nerozproudí fanoušky tak jako včerejší famózní koncovka, přesto jsou všichni spokojení a dnešek nemohu hodnotit na méně než 100%. Jenom škoda, že nemám číslo na tu kočku z Isostar stánku, za něj bych dal víc, než za podpis od Pavelce.

Den třetí

Patrik mě přemluvil, že dneska budeme celý den vevnitř. Po včerejšku se mi upřímně moc nechtělo, ale zkusit se má všechno. Což o to, zápasy (ač to nebyly žádné šlágry) jsem viděl vesměs všechny a například výprask Němců od Kanady 10:0, po kterém všichni fanoušci stejně rozjeli mexickou vlnu a fandili o sto šest byl vynikající, ale stejně mě to celodenní stání v přeplněné aréně tolik nebavilo. Angličtinu jsem omezil na slovíčka typu „Ticket“, „South“, „North“ a obligátní „If you need drugs – you have to ask someone else.“ Celkový dojem z neděle byl tak 50/50. Každopádně teď hokej nechci aslespoň 24 hodin vidět ani z dálky, Mistrovství je sice super, ale čeho je moc toho je příliš. Za poslední dny jsem tady sice poznal řadu skvělých lidí, pořídil si skvělé suvenýry a hlavně… viděl jsem zápasy, za které lidi neváhali zaplatit tisícovky korun! Na druhou stranu, občas plním roli cedule a to dokonce tak, že by jí cedule možná zvládnula lépe. Naštěstí nás nesvazuje moc pravidel (jako například brigádníky ze sucerity, kteří se za 7 pětek na hodinu nemůžou hnout z jednoho místa po 12 hodin) a tak se podíváme i na místa, kam by se normální smrtelník asi nedostal. No nic, jdu si lehnout, ty tři po sobě jdoucí dvanáctihodinovky mě slušně odrovnali. Zítra se na tu Kanadu podívám v klídku v televizi, tak snad jim dáme co proto!

Den čtvrtý

Po několikadenním odpočinku se vracím zpět do práce ve čtvrtek, zrovna když hrajou Češi. Zápas našich s Francií je netradičně už odpolední, hala se přesto zaplnila bez problémů a všichni se zdají být dobře naladění i přesto, že jsou výkony našich hokejistů zatím kolísavé. Tentokrát jsem v sektoru, který má speciálně vyhrazené místa pro vozíčkáře. Co by se mohlo zdát jako práce navíc, se absolutně nepotvrdí a ještě si s jedním hendikepovaným fanouškem stihnu přátelsky zanadávat na Saláka. Spolu se mnou jsou na směně stewardi Kuba a Nasťja. Kubu znám ze školy, ale Nasťja je s námi naprosto dobrovolně, protože si našla inzerát na internetu a přidala se k naší skupině z vlastní vůle, což je trošku podezřelé. Její východní akcent (prý pochází z malého městečka mezi Samarou a Ufou) mi evokuje Vesnu ze Samotářů. Naštěstí se z ní nevyklubal žádný ruský špión, ale studentka hotelovky a velká fanynka hokeje. Postupně jí učím typické české pokřiky jako „Rozhodčí je čůrák“, „Dejte jim bůra“ a „Kdo neskáče…“. Bohužel mě v průběhu první třetiny náš snaživý vedoucí převelel nana Office. OFFICE! Polstrovaná místnost, kde je záchod a dvě židle. Že bych třeba náznakem viděl hokej, nebo alespoň slyšel, kdo dal gól, to nehrozí. Ihned potom, co vytvořím rekord ve skládání krabic na mobilu a odzvoní konec třetí třetiny utíkám pryč. K obědu je kuře s rýží a nikomu se už nechce nic dělat. Švédsko-Německo trpím jenom jednu třetinu. Potom, co jsem usadil na jejich místa všechny opilé švédy a oni se mě ptají, kde je Libor Bouček už nemám sílu na nic a utíkám domů.

Den pátý

Páteční hokejové odpoledne načal duel našich s outsiderem z Rakouska. První třetina by se po csaplárovsku dala nazvat Festivalem laciných ztrát, nejzajímavější na tomto časovém úseku byla roztomilá sekuriťačka, která ač vzezřením klasická blonďatá patnáctka, studuje ČVUT a je jí taky přes dvacet. Ve druhé třetině konečně načal gólové hody obránce Němec. Škoda, že jsem na něj nevsadil víc než dvacku. Ale co, bude na pivo. A propos, po první třetině Lotyšsko-německého souboje odcházíme s Horym do nádražní hospody, odpočinout si u kvalitní jedenáctky Pardála a rozebíráme prozatimní průběh mistrovství a ženský. Sedmá směna je u konce a mám pocit, že mi to tady bude chybět.

Matěj Nejedlý

Přivítejte léto ve stylových lodičkách!

Lodičky jsou bezesporu nejtypičtější dámskou obuví. Zatímco některé ženy je zbožňují, jejich sbírka čítá hned několik párů a nedají na ně dopustit, jiné ženy je nenávidí a nemohou jim přijít na jméno. Ať už se řadíte do té či oné skupinky, ani letošní léto se bez této obuvi, která vyvolává tolik rozporuplných pocitů, rozhodně neobejde!

Lodičky do špičky, aneb volte botky podle příležitosti!

Letos v létě se s lodičkami do špičky roztrhne pytel, a proto by ani vám minimálně jeden takový pár určitě neměl chybět. Lodičky Tamaris jsou k dostání v mnoha barevných i vzorových provedeních a věřte, že skutečně máte z čeho vybírat! Obuv Tamaris patří k tomu nejlepšímu co můžete v přijatelné cenové relaci na internetu koupit. Mnoho žen se lodičkám s ostře tvarovanou špičkou vyhýbají co možná nejširším obloukem – a to je rozhodně škoda! Kdo chce jít letos v létě s dobou a vypadat in, měl by poslouchat, jaké tóny udávají lodičky této značky. Nejen šílené vzory, ale i metalické odlesky či odlišně barevné špičky jsou teď trefou do černého!

Botičky pro podpatkové začátečnice!

Není žádným tajemstvím, že na podpatky si žena zkrátka musí zvyknout. Jste-li v tomto směru začátečnice, nechcete na sebe upoutat pozornost dříve, než získáte jistotu v nohách, ale zároveň chcete nosit něco stylového, nechte se inspirovat lodičkami Mel, které jsou typicky ženské, elegantní leč přesto něčím romantické. Boty Mel jsou jednoznačně obuví, která Vás nenechá chladnou. Prohlédněte si například tuto nádhernou lodičku!

Vyrazte do ulic na širokém podpatku!

Máte-li dojem, že lodiček na vysokém podpatku či na klínku již bylo dost a nechcete se i letošní léto obouvat do nepohodlné obuvi, vsaďte na lodičky s širokým podpatkem, kterými se pyšní letní kolekce Caprice. Lodičky Caprice, které jsou postavené na širokém podpatku, jsou nejen trendy a stylové, ale především pohodlné a zaručují vám komfortní nošení. Věřte, že sexy botky nemusí mít nutně podpatek o dvaceti centimetrech! Obuv Caprice je určena pro opravdové dámy, které milují ten nejvyšší komfort. Vyberte si z luxusní kolekce této značky již dnes!

Zahoďte nudnou klasiku – léto si žádá pestré odstíny!

 

Je váš botník plný botiček klasických barev, které jsou sice snadno kombinovatelné, ale rozhodně se nadají označit za pestré a lákavé? Pak je ten nejvyšší čas pořídit si alespoň jeden veselejší pár, hrající líbivým odstínem, jež ve vás vyvolá pocity radosti? LodičkyXti přináší letní kolekci, ve které jsou barvy žádané, ba dokonce nepsanou povinností. Necháte se inspirovat jedním z pastelových odstínů?